Bachata

Bachata

Bachata je smyslný a romantický a tanec pro páry, kde každá část těla se hýbe koordinovaně v daném rytmu. Je to relaxační tanec.

Bachata je prostě nádherná. Tento párový tanec pochází z Dominikánské republiky. Bachatu si můžete opravdu užívat i po naučení se jen několika základních principů. Může být zasněná, rozverná i hravá. Můžete ji tančit v těsném objetí i v otevřenějším držení a vymýšlet si různé zábavné variace. Obvykle se tančí na krásnou španělskou hudbu, takže milovníci španělštiny si přijdou na své.

Historie bachaty

Je těžké určit, kdy se bachata zrodila, ale jedno je jisté, v Dominikánské Republice počátkem minulého století (1900) znamenalo slovo bachata setkání za účelem oslavy. Byla tudíž synonymem „fiesty”, časem, kdy se chudí lidé scházeli, aby si zatancovali, popili, poslechli si hudbu a zapomněli na neuspokojivou ekonomickou a sociální situaci, které museli čelit. Toto slovo totiž pochází ze slovesa „bachatear”, což znamená “flámovat”.

Je obecně známo, že hudba, která se při těchto příležitostech hrála, byla téměř vždy kubánská bolera – často doprovázená náhodnými nástroji, které daly časem vzniknout hudbě rytmičtější a stále propracovanější. Texty “Bachaty” obsahují skutečné události, události, které se staly mezi starými baráky chudinských čtvrtí, ale mají též milostný a sexuální obsah, a právě z tohoto důvodu se nový žánr hudby používal jako serenáda.

Zvláštní pohyb bachaty způsobuje, že tento tanec se někomu mohl zdát být obscéním a vulgárním – tělo muže a ženy zůstává velice blízko a soustavně se jeden druhého dotýká, a to s krátkými vyjímkami po celou dobu tance. Dvojice se houpavě pohybuje s důrazem na čtvrtou dobu každého hudebního taktu smyslným pohybem kyčlí a pánve, který ve své době budil pohoršení. Inspirována čistým citem, který pocházel od prostých lidí, v původní bachatě neexistuje mnoho figur. Tanečníci se objímají, protože to je právě základ tohoto tance.

V polovině minulého století je již možné rozlišit pojem bachata jako slovo samostatné, s přesným významem, a na tomto místě je potřeba se zmínit o salse. Právě v tomto období se salsa bouřlivě rozvíjela, ale bohužel nebyla přístupná všem sociálním vrstvám. Zatímco salse se přezdívalo tanec bohatých, bachata zůstávala jednoznačně tancem lidovým. Bachata se tančila na náměstích, pod stromem, prostě kde se dalo a tančily ji zejména páry, které tím chtěly utužit svůj vztah nebo vytvořit nový.

Díky neformální a uvolněné atmosféře se na těchto improvizovaných tanečních parketech lidé nestyděli ukázat své city. Oficiálnější taneční proud nenechával příliš vyplynout na povrch emoce a bachata a rum byl pro něj symbolem pokleslé zábavy.

V šedesátých letech nastal pro bachatu významný přelom. Dříve neexistovaly nahrávky a skladby byly improvizovány namístě. V tomto období se však umělci začali o bachatu intensivně zajímat a obohatili ji o další nástroje a celkově ji pozvedli na vyšší úroveň. Tím připravili podmínky pro to, aby se tento žánr dostal za hranici Dominikánské republiky do Portorika a Venezuely.

Rozšíření bachaty pomohla též migrace, která proběhla v tomto období. Díky tomu se s bachatou seznamují další velcí umělci a dávají vzniknout její třetí generaci, melodičtější, harmoničtější a někdy i rychlejší, aby tak dali větší rozlet tanečníkům.

S příchodem 80-tých let již známá hudba bachaty přechází do rukou umělců ještě proslulejších. Ti ji přinášejí do renomovaných klubů a do prostředí střední vrstvy, která přijímá nový žánr s nadšením, a dává tak zapomenout na jeho opovrhovanou minulost.

Několik let poté určité skupiny nové generace přeměňují již známou bachatu a vytvářejí nový styl, někdy označovaný jako „NeoBachata”. Oproti původnímu stylu, který popisoval události týkající se nejnižší sociální vrstvy, působil jako emocionální výlev a byl obecně smutný, se nyní přechází na aktuálnější, modernější a mezinárodní témata. Také vývoj používaných nástrojů vynáší melodii na zcela odlišnou úroveň.

I před začátkem 90 let existovala spousta umělců, kteří skládali bachatu a rozšířili tento styl téměř do celého světa. Ale opravdový konec staré éry a začátek nové přichází až s Juanem Luisem Guerrou, který se svou skladbou „Bachata Rosa” překonal jakákoliv očekávání.

Bachata se již stala tancem společenským, slavnostním a zábavním, a tudíž přichází poptávka po mladší generaci umělců. A to už se ocitáme v současnosti a setkáváme se s „Aventurou”, skupinou pocházející z Bronxu. Ta ještě jednou změnila pravidla, a se svou skladbou „Obsesion” dobila celý svět. Byla to právě tahle píseň, která přivedla spoustu mladých lidí k latinsko-americkýcm tancům, a která konečně přinesla této hudbě zasloužený úspěch. Hudbě, která měla příliš dlouho své místo pouze na okraji spektra světové latinsko-americké hudby.
Existuje mnoho stylů, které se od sebe liší různým přístupem ať už k hudbě nebo tanci. Je však podstatné nikdy nezapomenout na kořeny tohoto romantického tance vzniklého z přitažlivosti páru – umění vyjádřit vlastní city je důležitější než různé variace, tanec je především o souhře v páru.